Queer's blog - Články

kecy kecy a zase kecy

Sat, 27 Dec 2008 20:04:38 +0100

ok,vim,že vymlouvat se je už trapný:D..ale kdo je se mnou aspoň trochu ve styku může dokázat,že mi ten internet prostě pořád nejde:(....už asi 4 tejdny...občas se nademnou někdo slituje a půjčí mi svůj notebook,ale to je otázka 15ti minut...netušim,kdy se to spraví,ale vážně mě těší,že na tenhle blog ještě aspoň pár z Vás chodí:)......

tak ještě opožděně Veselý Vánoce a Happy New Year:)

Undercover Extermination 2.

Fri, 31 Oct 2008 22:30:33 +0100

Sklopil jsem pohled,snažíc se udržet svá kolena blízko hrudi.Chtělo se mi brečet kvůli tlaku,kterým jsem se je snažil udržet ve stejný pozici.

Moc dlouho sem se o ně ale nestaral,když Frank popadl znovu moje kotníky a trhl s nimi.Lokty jsem přejel po oprýskané zemi ,moje hlava nabourala do skřínky a pak opět padla na zem.

Slzy mi nesvolně stékaly přes lícní kosti a bolest se pomalu dostávala pod mou lebku.

"Co se děje?Nejsem na tebe moc hrubý?"

Vyhoupl se na horní část mého přiškrceného těla a umístil své ruce na moje ramena.Uzemnil svými boky můj rozkrok a já zasténal bolestí.

Udělal to znovu,myslíc,že to,co dělá,se mi líbilo,ale moje výkřiky byly jen důsledkem jeho energetické síly proti mé nejvíce soukromé části těla.

"Aw máš to rád natvrdo,já vím,že jo."

"Ne,prosím,nedělej to.Já-.."

"Nemluv na mě,nebo to bude ještě horší!"

Skousl jsem si rty už podruhé v tomto odpoledni.Věděl jsem,že nevtipkuje,tohle mi říkal už jednou na chodbě.

"Sundej si ty spodky."..slyšel jsem jeho mručení. "Teď!"

Přikývl jsem,cítíc se vyděšeně a nervozně zároveň.Tento atlet..(Což?:D:D),sklánějíc se nade mnou se připravoval připravit mě o panenství. Neměl by to pro něj bejt problém.Atleti a populární děcka vždycky dostanou to,co chtějí.Tak jako tak.

Shrnujíc tenkou textilii z mých nohou jsem si rukou dětinsky chránil sám sebe před jeho vykulenýma očima.Byl to abnormálně divnej pocit,držet se tady před tím monstrem.

"Roztáhni nohy"

Couvl jsem.Zápach sexu se rozlíval místností,i když jeho zločin ještě nebyl spáchán.Nutilo mě to zamyslet se nad tím,kolikrát tohle už udělal.Kolik těl již bylo mrštěno oproti těmto skřínkám,zatímco to jeho bylo uvnitř rozpáleno díky nevinným obětí šikany.

"Řekl jsem,roztáhni kurva ty nohy,děvko!!"

Poslechl jsem,roztahujíc svoje stehna od sebe,jako laciná kurva a nechávajíc ho mezi nimi proklouznout blíž ke mně.Jeho nehty se mi tvrdě zaryly do boků.Škubl jsem sebou ale dál jsem na sobě nenechal nic znát.

Nadzvedl mé boky,mohl bych přísahat,jak slyším,že se můj krk rozštěpil na miliony fragmentů kostiček,když jsem s ním křupl.Můj zadek se teď opíral o jeho oblečený rozkrok.

Sledoval jsem jeho hruď.Tetování,spousta z nich stínila přes jeho bledé břicho.Pečlivě definované svaly se rýsovaly pod jeho inkoustovou kůží.Napínaly se,jak si sundával triko.

Podíval se dolů na mě a …usmál se.Kurva,on se usmíval.

Undercover Extermination 1.

Thu, 16 Oct 2008 21:16:51 +0200

Prosim Vás jenom ,kdybyste něco nechápaly,tak se neděste:D sama tomu nerozumim...:D

Praštil se mnou proti chladné kovové skřínce,zvuk holého těla o kov rezonoval prostorem prázdné šatny tělocvičny.Mohly být tak 4 hodiny odpoledne a já tou dobou měl být dávno doma.Ale ne.Ten školní bastard mě nechtěl nechtat
samotnýho.Jako vždycky.

"Já tě kurva nenávidim"zařval na mě,což způsobovalo můj zrychlený dech.

"Proč si se už sám nezabil?Nulo!"

Zaskřípal jsem zuby,jak se slova linula z jeho úst.Jako hlasité bubny v mojí hlavě,zkreslující se mi blíž,až na samotnou hranu šílenství.

"Nemysli si,že tě nevídám na chodbách ty malej patetickej bastarde."

Podíval jsem se nahoru na něj a se strachem v očích sledoval, jak se v jeho kroužku ve rtu odráží tlumené světlo šatny.

"Poflakuješ se tu se svým kid-bratem,zkurvenej mrzáku,"začal,

"znemožňuješ jeho i jeho holku,když stojíš vedle nich..seš sám,nikdo k tobě nejde a nikdo se s tebou nebaví,protože všichni nesnáší tvou tlustou prdel."

Skousl jsem si rty.Mladší muž ze mě dostal to nejlepší,ostatně tak,jako to už každý v tomhle vesmíru udělal.Nechtěl jsem nic jinýho,než zavřít oči a nechat ho odejít,abych se mohl válel ve svém vlastním zoufalství sám,protože vše co tu na mě plival, nebylo nic víc, než hořká pravda.

"Žárlíš na ně,ty zkurvysyne?Je to tím?Huh?"přibouchnul znovu mé tělo do pevné skřínky.

"Žárlíš,že tu tvojí tlustou prdel nikdo nikdy chtít nebude?"

Ještě jednou se mnou prudce praštil o chladný kov,moje holá záda bodala červeně.

Zatřásl jsem hlavou.

Ježiš,on se mýlí.Já nežárlil na Mikeyho a jeho přítelkyni.Snažil jsem se jim vyhýbat a nevěšet se na ně.

Občas jsem dokonce sám sobě říkal,že tam venku je někdo,kdo by se o mě zajímal,bez ohledu na to,kolik lidí to považuje za nemožné.

"Tak dnes je tvůj šťastný den,ty děvko,protože se tě chystám vyšukat tak,že nebudeš moct chodit rovně."

Nasucho jsem lapal rty,jak sem polykal všechna možná slova,která bych mohl říct.Tuhle větu jsem nečekal.Hledal jsem odpověď v hlubině mozku,ale nic mi nepřicházelo na mysl.

Nechtěl jsem ,aby tohle dělal….že ne?

"N-ne" vykoktal jsem nakonec,chtíc se od něj odvrátit a přesvědčit sám sebe ve stejné době.Snažil jsem se couvnout daleko od něj,ale nemohl jsem.Byl o hodně silnější,něž já.

Zatracený zápas týmu.

"Co?Bojíš se,že je moje péro moc veliký?" zeptal se s obličejem v těsné blízkosti. "Měl by jsi,protože je."

Zavřel jsem oči a natočil hlavu doleva.Zpod přivřených víšek jsem sledoval podlahu a modlil,aby kdokoliv dostal tohohle kluka ode mě.

"Aw,co je špatně buttercup? (Huh,co to?)"

Pohleděl jsem na něj,přes moje půlnočně zbarvené vlasy.

"Nemáš rád vyjadřování pomocí kytek,co?"zeptal se "Ty zkurvená buzno."

Zašklebil jsem se,když jsem si vzpomněl na všechny ty řeči,který se moje matka pokoušela mi vždycky říct.

Uzavřel jsem to v mé mysli,chvilku poté,co mi kalhoty sjely z boků a já padl na zem,díky kopanci do břicha.Kalhoty byly hozeny a připojeny ke košili,která byla už stejně podél celého trupu roztržená,jak sem se snažil uprchnout už na začátku.

Moje prádlo bylo skoro dole,ale já se shýbl pro kalhoty a natáhl si je zpátky.Pak jsem začal utíkat.Nedostal jsem se však moc daleko.Uprostřed mého útěku a snaze dostat svoje péro zase do kalhot,mě chytl za kotník,smykl se mnou a zarazil mě do pevného betonu.

"Tvoje máma ti pořád kupuje spodní prádlo?"posmíval se.Slipy jsou prostě komfortnější než boxerky.

Vytrhl jsem nohu z jeho sevření,plazíc se ke skřínce o kterou jsem se opřel a kolena stáhl až pod bradu.Třásl jsem se náhlou zimou,vlhko působilo na mou citlivou pokožku.

"Nebuď takový,honey, nech Franka,aby tě ošukal.Víš,že to chceš."

My sweet neighbour 27.

Tue, 07 Oct 2008 20:10:14 +0200

Hlavou mi v tu chvíli rychlostí blesku prolítlo všechno,co jsem o meningitidě až doposud slyšel ,ale musim se přiznat,že toho moc nebylo.Vím,že nás o tom poučovali jednou ve škole a taky že mámina kamarádka jí měla a do 2 dnů zemřela.Velká smůla no.Ale to nemůže být pravda.Můj Frankie nemohl umřít….

"Haloo?...Vnímáte mě pane…?"ten hlas zněl jako z obrovský dálky,přestože jsem měl sluchátko přímo u ucha..Měl jsem v plánu odpovědět,ale jen se mi podařilo nasucho otevřít a zavřít pusu.V krku jsem měl vyschlo a srdce mi bilo jako splašený.Ne..to nemůže být pravda,že umřel ,honilo se mi pořád hlavou.

"A-ano?"ztěžka jsem hesl.

"Jeho stav není stabilizovaný,ale uvidíme,co se dá dělat.Zatím je v komatu."

Frankie?Můj Frankie v komatu?A ona o tom jen tak mluví?Představil jsem si ho,jak tam bezmocně leží,všude kolem něho pípající přístroje a znova se mi udělalo mdlo.

"Tak…tak vám děkuju.."chtěl jsem zavěsit..

"Ale né počkejte.To kvůli čemu volám je,že nám bylo nahlášeno,že se v posledních dvou dnech vyskytoval ve vaší společnosti.Tím pádem můžete být také infikovaný a je nezbytné aby jste se co nejdříve dostavil na vyšetření. A prosím,pokud víte o někom dalším,kdo s panem Iero přišel do styku,obraťte se na něj se stejnou prosbou."

Zhruba o hodinu později jsem seděl v nemocniční čekárně.Ve zpocený ruce jsem žmoulal kus pořadovýho papírku,který byl už skoro promáčený, že číslo nešlo přečíst.Ale já jasně věděl,že je to 13.

Bylo to totiž to jediný, na co jsem posledních 15 minut koukal.

Má matka se nejdříve pokoušela navázat konverzaci,ale pak jí nejspíš došlo,že to nepůjde.Tss Stejně vim,že se mnou jela jen pro to,aby se pak mohla před sousedy
předvádět jako obětavá matka,která dostává neposlušného syna z další šlamastiky..a taky aby měla drby z první ruky,samozřejmě.

Na digitální obrazovce se objevilo moje číslo.Prudce jsem se vyhoupl na nohy
a zamířil do ordinace.

Podstoupil jsem výtěr z krku,dostal preventivní antibiotika a 4krát zjistil,že sestřička opravdu neví,jaký je Frankův stav.Zato ale ví docela jistě,že vidět ho nemůžu,protože nejsem rodinný příbuzný.Ženský….

Na cestě domů mě alespoň trošku uklidňovala věta,která mi zněla v hlavě a to "Zavoláme Vám,kdyby se stav Pana Iero jakkoliv změnil."

Následující dny probíhaly dramaticky, alespoň pro mě.Telefon jsem si rovnou přestěhoval do pokoje,hned vedle postele, ze který jsem se nehnul.Truchlil jsem,co jinak.Představte si sebe v mojí kůži a pochopíte.

Co mojí náladu ještě víc podkopávalo bylo to,že se ozvalo moje svědomí.Začal jsem se zžírat myšlenkama na to,že jsem to měl tušit,když mu bylo pořád tak špatně a měl jsem jinak jednat.To,co jsem mu řekl v kabince na plavečáku,ale nejvíc to, co jsem udělal po tom.Jak jsem jen dokázal toho kluka ojet?Bylo to vztekem,to je jasný,ale měl jsem se držet dál od mýho "starýho já" a nechat to odeznít.Pak by bylo zase vše OK.

Ne nebylo,ty tupče.Co pak ti to nedochází?Frankie je v nemocnici,v komatu, na přístrojích…

Nejhorší bylo,že já si to uvědomoval až moc.

Když jsem zvedl,abych došel ke stolu pro kapesníky,zazvonil telefon.

volejme sláva a tři dny se radujme

Tue, 30 Sep 2008 21:07:43 +0200

no jo..tak to vypadá,že by se to tu zas mohlo hnout ne?

i když za sebe nechci nic slibovat..:D znáte mě..:D ale zatim to nevypadá tak bídně...máme s Anett rozepsanou jednu storku,kterou miluju už teď a taky bych teda chtěla Anett vzkázat,že už to mám skoro přepsaný:D musíš zas dorazit na chatu:D:D

..pak tu máte dalšího Busmana....

taky něco překládám...no a doufám teda,že to už někdo nepřeložil..je to..Undercover Extermination...tak se dyštag ozvěte...

dál..nový desing..jako přesvědčení,že se vážně začíná zas něco dít:D

a teď..ta fotka,co jsem dávala ke článku "nanananananana"...

možná většinu z vás zklamu,ale neni to Ray ani Mikey...dokonce to neni ani nikdo slavnej..i když.. jak se to vezme..

prostě..je to Naše Helenkááá:D:D někdo jí zná taky pod přezdívkou Jinx.x..já si prostě nemohla pomoct,když sem tu fotku viděla,páč v tom prostě vidim Waye ml.....

no co?já jí rodil.....

Busman 8

Tue, 30 Sep 2008 20:19:53 +0200

GERARD

Věděl jsem,že mě sleduje.Zase.Ale nevadilo mi to.I když přiznávám,že sem se cítil trošku nervozně.Když si vás celej den někdo tak dopodrobna prohlíží,jste nejistí.A když je to někdo jako Frank…uaa….

Ale bez ohledu na moje pocity,byla únava silnější,a tak jsem po chvilce stejně zabral.

"Gerarde?..No tak Gerarde.."Frank se mnou jemně třásl a jeho hlas se rozléhal tichým pokojem.

"Ne...Nenenene.Prosím"sotva sem zamručel a převalil se na druhý bok.

Chudák.Nikomu bych nepřál roli toho,kdo mě má vzbudit.V duchu jsem si nadával.Co to bylo za blbost jít si lehnout,i když jsem věděl,že za pár hodin máme zase jet pryč?Je mnohem lepší,nejít spát vůbec,než na chvilku.To mě potom nevzbudí ani bagrem.

"Ježiši,co pak si mrtvej?"zahudroval a jeho ruce se ode mě odtáhly.

Pomalu jsem se otočil a zamžoural do ostrýho sluněčního světla…No vlastně to nebylo slunce.Spíš jen lampička na nočním stolku,protože venku už se stmívalo.

Frank nade mnou stál s překříženejma rukama a šibalsky se usmíval.Kriste,skoro jsem zapomněl,jak je pěknej.Měl na sobě zelený upnutý triko a tmavěmodrobílý kostkovaný tříčtvrťáky.

"Máme bejt za čtvrt hoďky dole a odvízt je na ten seznamovací galavečer ,nebo co" protočil očima a při slově "galavečer" udělal uvozovky.Pak se tomu zasmál.

"Hm"zabručel jsem jen a navzdory jeho nadšení jsem se přetočil zpět na druhou stranu pokoje,kde bylo větší šero.Za sebou jsem slyšel otrávený mlasknutí.

"No s tebou si tu užiju.A já myslel,že spíš budeš ráno z postele tahat ty mě.Takhle nevim nevim…"nadával pořád,ale z tónu jeho hlasu jsem slyšel,že se zase usmívá.I tak jsem nereagoval.Jak jsem řekl po ránu jsem nasranej na celej svět a obávám se,že ani Frank to nezmění.

FRANK

Skvělý.A co teď s nim?Možnost nechat ho spát a jet s nima sám, mě už jen myšlenkou vyděsila,ale Gerard očividně nevypadal,že by byl proti.Já jsem stejnej spáč jako on ,tak jsem to na jednu stranu chápal,ale na druhou jsem urputně přemýšlel,jak ho vytáhnout.Nechtěl jsem hned první den přijít pozdě,vzhledem k tomu,jak se tvářila ta jejich,když se u benzinky opozdily ty holky.

Třeba na mě vždycky platilo jedině,když mě někdo vzbudil něžně..prostě příjemně.Žádný zasraný budíky nebo matčiný kecy o tom,že nestihnu autobus.Třeba s jedním ze svých kluků..hmm myslim,že Patrik?..sme měli dokonce úmluvu.Když se vzbudil první,nejdřív mě lehce políbil na krk.Když jsem nereagoval jel pomalu níž a níž.Po prsou,přes žebra až k tříslům,dokavaď jsem se neprobudil.Většinou jsem předstíral,že spím,aby se dostal co nejníž a taky mi to většinou vyšlo.Sex po ránu je to nejlepší,co může být,věřte.

Ale teď jsem stál tady a zíral na hromadu (sádla:D:D) peřin přede mnou. Podle pravidelnýho oddechování jsem poznal,že zase spí.Podíval jsem se na jeho krk…přímo vybízel.Pomalu jsem se teda posadil na postel a opatrně se k němu sklonil.Cítil jsem vůni jeho kůže,teplo,který z něj sálalo..

Najednou zamručel cosi ze spaní.Vzhledem k atmosféře a mýmu napětí to však způsobilo,že jsem leknutím nadskočil a pak se mi rozsvítilo.Co sem si zase myslel?

"Čekám tě dole"zvýšil jsem hlas a strhl z něj peřinu.

GERARD

Vypadalo to,že jsem jako jeden z posledních,kteří k autobusu dorazili.A jelikož mám klíčky u sebe,nedalo se to zatutlat.Frank stál vpředu u dveří a už z dálky se na mě zubil.

"Nazdar ospalče"zakřenil se na mě.Trochu mě polil stud,že jsem se před ním hned na začátku takhle předvedl,ale nedal jsem to na sobě znát.Optixicht,jak jsem přejmenoval jejich sbormistryni vzhledem k věčně optickému xichtu, už všechny svolala a teď se za mnou tvořila fronta.

Rychle jsem odemkl a nastoupili jsme.

živa a zdráva

Sun, 20 Jul 2008 14:05:34 +0200

jojo....možná už někteří nevěříte,ale ano:D..akorát na chatě se na net nedostanu ani kdybych se stavěla na řasy..jen doufám,že občas ještě někdo tenhle blog navštíví i když zbytečně....díkybohu sem tu na víkend měla kawril,která přitáhla notebook,tak jsem měl možnost nastahovat si pár příběhů a nadcházející týden budu moct dohánět co jsem zmeškala (nedokážete si představit,co je to za peklo)...taky doufám,že mě to aspoň trošku nainspiruje k tomu,napsat nějaký pokračování.....:)

měte se pěkně,užívajte prázdniny a myslete na mě:)....

btWay..posral se mi mobil a netušim,kdy se spraví..prostě nejde zapnout....,takže sem od civilizace odřízlá úplně:(:(--naschvály nashvály.....

My sweet neighbour 26.

Fri, 20 Jun 2008 21:42:55 +0200

joo trošku delší..a prosim vás ,když tam bude nějaká konina,neděste se....už mi z toho hrabe..:)...

GERARD

OK..uznávám.Možná to nebylo to nejlepší.Netroufnu si odhadnout,jak dlouho jsme tam jen tak bez hnutí stáli.Sledoval jsem jeho nechápající výraz a zdálo se mi,že se mu v očích hromadí slzy.

No né snad nebude ještě breče, v duchu se protočil očima.

"Co tím k sakru myslíš?"zaječel najednou až jsem se lekl.

Co tim myslim?Co tím myslim?Snad jsem se nevyjádřil dost jasně?Nikdy se nenechám od nikoho ojet.Neexistuje totiž nic tak potupnýho,jako nechat do sebe někoho dělat.Mě samotnýmu se to stalo jen jednou a můžu vás ujistit,že už se to opakovat nebude.

Tenkrát to bylo moje poprvé,což se ještě dá obhájit.Napoprvý si kluk většinou hned nevrzne,pouze poslouží někomu jinýmu.

Ten kluk se jmenoval Bill a přiznám se,že to byl můj nejhorší zážitek.

Vůbec na mě nebral ohledy.Přirážel jako o život,hrůzyplně se u toho chechtal a chrochtal.Měl jsem tehdá velikej strach.Celou noc na to jsem probrečel .

Ani jsem si neuvědomil,že tohle všechno řikám nahlas,když mě přerušilo Frankovo kníknutí.

"Takže já ti přijdu jako ubohej a trapnej slaboch?"

Mlčel jsem.Frank si odfrkl a zakroutil hlavou.

"Víš Gerarde,hodně lidí o tobě mluvilo,jako o prachsprostý couře,ale já jim nevěřil.Myslel jsem,že jsem v tobě objevil něco novýho a …prostě tvou druhou stránku,chápeš?Zatímco ty sis mě,když si mě šukal,představoval jako malýho hlupáka,kterej se nechá ojet."

Začínal jsem mít pocit,že mluví z cesty.Nikdo se tu přeci nebavil o něm.

"Nikdy jsem neřekl,že…."udělal jsem krok kupředu a to jsem neměl.Frank začal vřískat na celou šatnu ještě další a další jedovatý hlášky.

Nedalo se to poslouchat.Nikdy se ke mně nikdo takhle nechoval a začínalo mě to srát.I když jsem napůl vůbec nevnímal,pár frází mi do mozku přeci jen dorazilo.

V posteli stejně nestojíš za nic….neznáš nic jinýho,než sex…..hlupáku…

"Víš co?Polib si prdel." a práskl dveřmi.

"Jo..a ty zase tu svojí"zakřičel jsem přes tenkou zeď kabinky a byl si jistej,že to musí slyšet.Co si o sobě ten malej spratek vůbec myslí?Krev ve mně horlivě tepala,zuřil jsem.Co nejrychleji jsem se převlíkl a šel si k zrcadlu vyfoukat vlasy erárním fénem.Svůj jsem doma zapomněl..nebo spíš mě to vůbec nenapadlo.Bože doufám,že z toho něco nechytnu.

Dal jsem si pěkně na čas.I když jsem věděl,že Frank čeká venku až zavolám taxíka.Jen ať si počká.

Pomalu jsem je profoukával a přitom pročesával hřebenem.Ovšem k mému velikému zděšení,jsem zjistil,že mi to momentálně nedělá tak dobře,jako obvykle.Určitě z toho,jak mě vystresoval,skrček jeden.

Vylezl jsem z budovy a zavolal taxíka.Teprve potom,jsem se rozhlédl,kde je.Nebylo těžký ho najít.Seděl kousek ode mě na obrubníku a kouřil.Sedl jsem se teda vedle něj

docela větší kus o něj-to dá rozum a napodobil ho.Koutkem oka jsem ho sledoval.Ani jednou se na mě nepodíval,ale všiml jsem si,že se mu děsně klepou ruce.

Díkybohu,taxík byl během 10 ti minut tady a já rychle vyskočil.Tahle situace mi totiž nebyla ani trochu příjemná.Frank se zvedl hned po mě,ale nějak zavrávoral a než jsem se stačil rozhlídnout,padal k zemi.Všechno se to sehrálo tak rychle.Přiskočil jsem k němu a chtěl ho podepřít,ale jakmile se moje ruce dotkly jeho těla,začal kolem sebe máchat rukama a odstrkovat mě od sebe.

"Nešahej na mě,slyšíš?"zakřičel a celý se třásl.Čelo se mu lesklo pod nánosem potu a v obličeji byl celý bílý.

Pokrčil jsem tedy ramenama na znamení,že je mi to jedno i když nebylo a nasedl do taxíku.Zabořil jsem se do křesla a jediný co si přál bylo,být doma.

Když jsme tam konečně dorazili,zaplatil jsem taxikářovi a místo sladkého polibku a poděkování za dnešní den,jsem si vysloužil pouze jeden z dalších nenávistivých pohledů.

Přišel jsem domů a padl na postel.Neměl jsem na nic náladu.Bylo to neskutečný.Tak on si mě ani nepozdraví,jako by to byla moje chyba ta naše hádka.Necítím se být ničím vinen.

Ležel jsem ještě dalších pár minut a litoval sám sebe.Obviňoval ze všeho Franka a když bylo moje ego dostatečně uspokojeno,zavolal jsem si domu šlapku a ještě ten den jí ojel.

Ráno jsem se probudil šťastnej.Ten kluk včera mi dokonale zvedl náladu.Teda abych byl přesnej jenom při aktu.Těsně po něm mě dost nasral.Když jsem se k němu chtěl "po" přitulit

,což překvapilo mě samotného , odstrčil mě s tím,že "za tohle nebere".

Ok.Zaplatil jsem mu a on odešel.A tak to má být.Gerard Way se s nikým neváže.

Celej den jsem se jen tak poflakoval a o nic se nestaral.Dokonce jsem se ani jednou nepodíval k Ierovic baráku.Při mém včerejším dumání jsem totiž přišel na to,že kdyby pro mě Frank něco znamenal,choval bych se jinak.Tohle byl prostě jen jeden z mnoha mých úletů.

Jo…to jsem si fakt myslel.

V půl 7 zazvonil telefon.

"Mami…zvedni to"zakřičel jsem,ze sedačky,kde jsem se pohodlně rozvaloval a sledoval koncert Maidnů.

"Miláčku nemůžu.Mám tu rozdělaný těsto na knedlíky"ozvalo se z kuchyně.

"Sakra"zaklel jsem a stopnul Adrianovo právě se rozjíždějící solo.

"Gerard Way"

"Pan Gerard?Dobrý den u telefonu Maggie Porter z fakultní nemocnice z New Jersey.Bylo mi řečeno,že znáte Franka Iera,je to tak?"

V první chvíli mě to zaskočilo,ale moje myšlení je nejspíš stále dosti pomalý na to,aby stačilo hned vše pobrat,tak jsem jen zamručel.

"V tom případě mám pro Vás nemilou zprávu.Frank byl totiž dnes okolo 10 té hodiny převezen sem k nám s akutním případem meningokoka…… "

nananananananananananana

Fri, 06 Jun 2008 23:00:15 +0200

joj trochu sem lítala po youtube a našla sem doclea zajímavý video:D..to první 100% znáte,ale jen pro představu ho nejdřív shlídněte,aby to druhý plnilo platnej účel:):D

http://uk.youtube.com/watch?v=HotiFNrynYo&feature=related

http://uk.youtube.com/watch?v=6nvHBJHFxew

a nakonec malý kvíz:):D tipujte,kdo to je?:D

Busman 7

Fri, 06 Jun 2008 22:53:45 +0200

A jak jsem řekl,tak jsem taky udělal.Jakmile se v dálce objevila blikající benzinka,zajel jsem ke kraji silnice a ohlásil přestávku.Holky nevypadaly moc nadšeně.S otrávenejma xichtama se protahovaly a mžouraly do světla,který jsem rozsvítil.Bože,ženský.

'Ještě,že mě se to netýká 'pomyslel jsem si a zastavil na odpočívadle.

Vyběhl jsem do benzinky a našel automat na kafe.

'Doufám,že Frankie nesladí ' zauvažoval jsem a poručil si extra silný bez cukru.Mělo by mu to zvednout tlak,aby se přestal aspoň klepat.Přístroj zapípal a já vyndal kelímek.Zašátral jsem v kapse ještě pro další drobný,ale….

"Sakra"zaklel jsem,když jsem zjistil,že mi chybí sotva 1,5 centu.Super,no vždyť namůžu klidně umřít na nedostatek kofeinu,že?Trošku jsem Frankovi upil a vrátil se zpátky k autobusu.

Ty holky už se zase roztrousily všude kolem,takže najít mezi nima Frankieho bylo,jako hledat jehlu v kupce sena.Po chvilce se mi to ovšem povedlo.Seděl na lavičce pěknej kus od autobusu,hlavu schovanou v dlaních.

"Tady máš kafe"napřáhl jsem k němu ruku s kelímkem a sedl si vedle.Zvedl hlavu a usmál se.

"Děkuju ti.Moc."

Vzal si ho ode mě a napil se.Okamžitě se však začal šklebit a v zápětí prskal všude kolem sebe.

"Cukr...tfuj tam není?"

"A mlíčko bys do toho třeba nechtěl?"napodobil jsem jeho hlas a zakřenil se.No..možná sem to trochu posral.Už se nesmál,jen na mě nechápavě civěl.

"Eh..promiň"přišel jsem si trapně"..já jen..Myslel jsem,že ti bylo špatně,alespoň teda ..eh..vypadal jsi tak..a ..prostě,na pořádný probrání potřebuješ pořádný kafe."Gratuloval jsem si ,že věta byla dokončena.

"Jo tak.No myslim,že už mi je líp."Pokusil se o usměv."Chtěl bys to dopít?"

Bylo mi jasný,že v tomhle jsem nezabodoval.

FRANK

To kafe nakonec dopil,vrátili sme se k autobusu a shromáždili všechnu tu verbež,abychom mohli pokračovat v cestě.Doufal jsem,že to byla poslední zastávka A Gerard vypadal,že je na tom stejně.Měl jsem plný zuby tý kopy ženskejch za mnou.Vytáčej mě.Když se smějou,když protivně bublaj.Ženský jsou náročný,nic jim není dobrý.

Nedokážu si představit,že by mi někdy nějaká zůstala viset na krku.Nejsem ten typ,kterej by se o někoho staral a ochraňoval ho.Uklidňoval ,když do stanu vleze pavouk nebo chodil naproti,když půjde pozdě v noci z diskotéky,protože má pocit,že ji v parku někdo znásilní.

Jsem radši,když mám u sebe někoho,kdo by pečoval o mě.Pevnou náruč,která je kdykoliv ochotna mě obejmout.Někoho,kdo by byl schopný se za mě prát ,u koho bych po sexu usínal v objetí.

"Co na mě tak koukáš?"probral jsem se z mých myšlenek a uvědomil si,že celou tu dobu sleduju Gerarda.

"A nemůžu?"pozvedl jsem obočí.

"Pokud ti to vyhovuje"pokrčil rameny a dál se věnoval řízení.Nechal jsem ho tedy taky a zabořil se zpátky do sedačky.To poslední co bych chtěl,by bylo být tu v rozporu ještě s nim.

Nejspíš jsem musel dlouho spát,protože když jsem se probudil,byli jsme na místě.V prvních chvílích jsem se lekl,že je to zase jen další zastávka,kvůli jednotlivcům,nebo spíše jednotlivkyním,které to už můžou vydržet,ale ne.Byli jsme tu.

Během půl hodiny jsme našli správný místo na zaparkování,vystěhovali všechny kufry a natahali je do pokojů.S Gerardem jsme měli jeden napůl.Logicky.Byl to malej útulnej pokojík.Jen tak na dvě postele,noční stolek s lampičkou, skříň a okno.Díkybohu samostatná koupelna.

Šli jsme ještě na poradu s vedoucíma abychom se dohodli kdy a kam budou chtít odvézt a potom jsme měli mít volno.Svoje pocity snad ani popisovat nemusim.Bůh ví jestli za to mohla náročná cesta autobusem,nebo fakt,že Gerard se mnou od poslední zastávky nepromluvil,ale cítil jsem se hrozně.Vůbec jsem si neuvědomoval,že bych něco provedl.Prostě jako by mu jen tak přeskočilo.Z ničehožnic.Svedl jsem to tedy na to ,že je prostě taky jenom unavenej z cesty.

Když jsme si konečně odbyli svý a vrátili se na pokoj Gerard mi stroze oznámil,že jde spát.Chápal jsem to.Snad od poloviny cesty řídil jen on a já si válel šunky.Zavalila mě vlna provinění.'Nemohl být naštvaný kvůli tomu?'

Šel jsem se osprchovat a když jsem se vrátil,Gerard si už spokojeně pochrupával.Posadil jsem se tedy na svou postel a jen tak ho sledoval.

ano..slova došla..

Sat, 24 May 2008 00:26:09 +0200

Dobře,takže netušim,jestli tyhle fotky znáte,ale nějak jsem brouzdala a jelikož jsem ve všem tak trochu pozadu,nestačila jsem se divit...no spíš sem se snažila zadržet hlasitý ďábelský smích McCrackenův (přeci jen je už pozdě) tak to akorát odnesly rozmazaný linky...:D:D...

a nakonec..jedna šťastná rodinka......

:D:D:D:D

My sweet neighbour 25.

Wed, 14 May 2008 20:09:33 +0200

Už budeme finišovat...vidim to tak na 2 díly:)...

Ještě chvilku jsem ho nechal vydejchat a jakmile jsem si byl jistý,že stojí opět pevně na svých,povolil jsem svoje sevření a pomalu si ho otočil čelem k sobě.Blažedně se usmíval a ústa měl jemně pootevřená.Na tenhle obrázek bych mohl koukat od rána do rána.Začal jsem ho líbat a i když se mi zdálo,že pořád nějak nespolupracuje, (to jsem byl až tak dobrej?) vyhrál jsem si sám.Žužlal (pozn.:hmm:D:D) jsem mu spodní ret a cítil jak se začíná přidávat.Rukama mi roztřeseně jezdil po bocích a po chvilce nejspíš vycítil,jak začínám být nervozní.Aby taky ne.Momentálně to nebylo ze strachu,že někdo přijde,ale z toho,jak mi před chvilkou svýma neohrabanýma pohybama způsobil muka,který ještě nepřešli.

Klekl si a bez dalších okolků mě začal kouřit.

Rty drsně třel po celém obvodu a jazykem mě dráždil na spodní straně.Občas,když se dostal na špičku,vzal lehce mou předkožku mezi zuby a velmi opatrně do ní kousal.Pokaždý jsem slabě zasténal a měl nutkání zavracet hlavu,ale snažil jsem se celou tu dobu na Frankieho koukat.Byla to fascinující podívaná.Vidět ho,jak se snaží a jeho hlava se rytmicky pohybuje.Rukama jsem mu jezdil ve vlasech,zatímco ty jeho mě hladily po stehnech a zajížděly do oblastí třísel.

Strašně moc jsem se chtěl dostat hlouběji,cítil jeho jazyk až na samym konci.Všude.

Kdesi v ještě poslednim kousku čistýho rozumu jsem si však pořád říkal,že Frank není žádnej stroj,abych na něj tlačil.Samotnýmu by mi nebylo příjemný,kdyby mi někdo zajížděl až někam k ohryzku..

"Franku..aww.P-prosím..vííc.."ani jsem si neuvědomil,že to říkám.Samo tělo si o to říkalo.

Zpomalil tempo.Skoro až zastavil a já cítil jak si mě pomalu zasouvá dál.Teď už to nešlo vydržet.Ten kluk mě přiváděl k šílenství.

"Aaahww.."hluboce jsem zavrátil hlavu a cítil jak se Frankie jemně usmál.Když v tom…..

Dveře se otevřely a celou místností se rozlehly rozesmátý hlasy.Nejspíš jich bylo víc a blížily se k nám.

'Kurva,ještě že jsme zalezli za ten roh' bliklo mi rychle hlavou .Okamžitě jsem z Franka vyklouzl a snažil se v hysterickym tempu najít svoje plavky.

..přibližující se kroky…Frankův zděšený výraz,když se naše pohledy setkaly…urgentní snaha nandat si plavky (na druhej pokus,na první naruby)….moje stále ztopořená erekce….

****

Rozrazil jsem dveře naší kabinky a spatřil sedícího Franka.Byl už oblečenej a usušenej,teda až na vlasy a jakmile mě spatřil na tváři se mu roztáhl široký úsměv a už si to šinul ke mně.

"Pááni.To bylo o fous,co?"zakřenil se na mě a políbil mě.Jen jsem hmátl rukou dozadu a zabouch za sebou.Pak jsem se od něj odtrhl.

"Myslíš,že to byla taková sranda?"snažil jsem se tvářit vážně.A po pravdě měl bych na to mít právo.Já byl ten postiženej.

"Aaale vždyť se nic nestalo"mávl rukou a obmotal mi jí kolem krku.

"Stihl jsem odejít,než tam došli a žes tam zůstal bylo..."

"Ale všiml sis v jakym stavu jsem tam zůstal?"skočil jsem mu do řeči.

"Neee"našpulil rty a zdvihl panenky.

Už jen při tý vzpomínce jsem se musel smát. "Musel jsem dodělat,co jsi ty začal a jako na potvoru si ty kluci stoupli pod sprchy vedle mě."

Sledoval jsem,jak mu to pomalu,ale velmi pomalu dochází.Oči se mu rozšířili a začal se smát jak blázen.

FRANK

No to snad ne.Jasně,že je Gerard starej exhibicionista,ale že si ho honil takhle na veřejnosti?No proč ne,že?Když se tam může kouřit.Ale já bych do toho takhle sám asi nešel.

"A co jsem měl podle tebe asi dělat?Dojít až sem s tim stožárem?Vždyť je tu plno dětí."Uvědomil jsem si,že jsem předtím nejspíš přemýšlel nahlas.

Teď jsem mu koukal zblízka do očí,ruce stále obmotané kolem jeho krku.

"I ty můj chudáčku"spustil jsem tonem,jakým mě v dětství vždy oslovovala babička a začal ho líbat na krk.Jazykem jsem kroužil a vytvářel tam nesrozumitelné obrazce.Pak jsem přejel přes lícní kost a vplul s ním mezi jeho rty.

"Chtě-chtělo by to..nějakou sa..satisfakci"mumlal Gee přes moje stále naléhavější polibky.Zapřemýšlel jsem,co by mohl brát jako satisfakci pak mě to napadlo.

Odtáhl jsem se od něj a šibalsky se na něj podíval.

"Vím co." V očích mu to zajiskřilo."Co?"

Sjel jsem rukama na jeho zadek a zmáčkl ho."Co kdybych byl tentokrát já top?"

Stejně tak,jak se mu předtím oči rozsvítily,teď zhasly.Jestli ne ještě rychleji.Jeho sevření povolilo a tvářil se teď…všelijak,jen ne nadšeně.

"Děje se něco?"zeptal jsem se oddálil se od něj.

"Néé já.Ne to nepůjde"řekl rázně a začal ze země sbírat svoje oblečení.Bylo rozházený tak,jak ho tam předtím hodil a dál už mi nevěnoval jediný pohled.Jen jsem tam tak stál a nebyl schopen slova.Netušil jsem ,která bije a nechápal,co se s ním tak najednou stalo.

"Gerarde?"Jako by mě poslouchal.Jako by to mělo cenu.

"Gee?Tak kurva děje se něco?"zvýšil jsem hlas.Vtáčí mě ,když mě někdo ignoruje a to se mu právě velice dařilo.

"Jáá"konečně zareagoval a otočil se na mě.Ruku měl zvednutou do úrovně očí a teď jako by ztratil slova.Na krátkou sekundu jsme si dívali zpříma do očí a pak se zhluboka nadechl…

"Já prostě nenastavim prdel!"...